Vlakové nádraží

Ve 2. polovině 19. století byla železnice nejmodernějším a nejrychlejším způsobem dopravy a železniční síť se neustále rozrůstala. Sedlčanským potvrdil koncesi na lokální dráhu z Olbramovic (tehdejším názvoslovím z Votic) napojenou na hlavní trať mezi Prahou a Vídní (dnes č. 220 Praha - České Budějovice) sám císař František Josef I. Počítalo se přitom s tím, že bude v budoucnu prodloužena na Vysoký Chlumec a dál na Milevsko nebo Příbram. Dráha byla slavnostně uvedena do provozu 30. září 1894.

V roce 1928 přešla akciová společnost pod správu státu a na konci téhož roku začalo nahrazování parních strojů motorovými. Za 2. světové války zase byla plně podřízena potřebám německé komandatury. V souvislosti s tím bylo několik lokomotiv poškozeno spojeneckými nálety.

Od počátku své existence do 50. let minulého století si muselo sedlčanské vlakové nádraží vystačit se dvěma dopravními, jednou skladištní (manipulační) a jednou topírenskou kolejí. Mezi nejvýše (Minártice) a nejníže položeným bodem trati (Sedlčany) je převýšení asi 154 metrů.