Doubravice byla dávným sídlem vladyků Doubravů z Doubravice, kteří dali osadě i jméno. Tvrz, která dávno zanikla, stávala na zahradě Doubravově. Před chalupou č. p. 4 v tarasu u cesty k Sedlčanům je památník, který tu osadníci postavili padlým vojínům ve světové válce r. 1923.
Osada Hradišťko skýtá pouze několik budov (6 čísel s 29 obyvateli). Na štítě statku č. p. 1 visí zvonek pod prkennou stříškou, zakončenou maličkým dřevěným křížkem. Na zvonku je letopočet 1801. V dubnu 1945 zde bylo sestřeleno letatadlo s americkými letci. Na jejich památku se na okraji lesa nedaleko osady nachází pomník.
Libíň jmenovala se původně Libin (podle svého zakladatele, jímž byl Liba), později Libín. Patřívala Vítkovcům, od pol. 14 stol. Rožmberkům a roku 1450 připomíná se jako majetek chlumeckého panství. Na návsi si postavili osadníci roku 1854 úhlednou zvoničku. Roku 1930 měla Libíň s Kliměticemi 20 čísel se 131 obyvateli. Pamětní deska na vrchu Šiberný u Libíně připomíná návštěvu T. G. Masaryka. Z tohoto místa přihlížel závěru prvního velkého vojenského cvičení čsl. armády v září 1922.
Bývala to víska, jež zanikla ve třicetileté válce. Zůstal z ní poplužní dvůr o dvou číslech. Západně nad Kliměticemi na malém návrší byl postaven a slavnostně odhalen 6. září 1931 památník v upomínku, že se tu a v okolí Sedlčan konaly první manévry bývalé čsl. armády (1. - 4. září 1922).
Tato prastará osada se připomíná již kolem roku 1088. Prvotně se jmenovala Oříkuov tj. Oříkův dvůr. V 16. století se osada psala Vořikov. Na návsi blíže levého břehu potoka je zděná, čtvercová zvonička se zakulacenými hranami; byla vystavěná r. 1822. Osada oříkovská čítá 34 čísel se 187 obyvateli. V dnešní době je Oříkov známý díky místní biopekárně Zemanka paní Hanky Zemanové.
Osada dostala jméno od zemana Sestrouna, z jehož statku povstal později poplužní dvůr. V jednom spise ze 16. stol. pojmenována je osada Sestráň. Na návsi postavili osadníci r. 1908 ze žuly tesanou zvoničku. Osada sestrouňská měla r. 1930 32 čísel se 164 obyvateli.
Solopysky jsou výstavní vesnice a od nepaměti patřívaly spolenčně s několika okolními vesnicemi klášteru benediktinek u sv. Jiří v Praze, při němž se prvně připomínají v listině kněžny Anežky roku 1228. Od roku 1473 byly součástí chlumeckého panství. Dlužno připomenouti, že se tato prastará ves vždycky psala s měkkým i, tedy Solopisky. Ozdobou osady je kostelík, který vystavěli svým nákladem zdejší občané r. 1842. Solopysky čítaly v r. 1930 49 čísel se 245 obyvateli.
Třebnice - původně Třebnici - byly osídlené již za dob pohanských, tj. v 10. století. Třebnice se jmenovaly nějaký čas též Třebetice a patřívaly od nepaměti ke statku sedlčanskému, s tím pak pánům z Rožmberka. Staroslovanské slovo trěbiti (třebiti) znamenalo páliti, čistiti a mýtiti lesy za účelem, aby se z nich získala orná půda. V listopadu roku 1766 narodil se v zámku třebnickém pozdější proslulý maršálek a vojevůdce rakouský Jan Josef Václav Radecký.
Nedaleko osady Vítěž (stavení roztroušena po skupinkách bez návsi) se v lese Kolihovy a v blízkosti vrchu ,,Velký" nachází balvan, od nepaměti zvaný ,,Soudný kámen". Název ,,Velký" naznačuje dle předků, že se tu odbývaly velké důležité události, snad soudy nebo pohanské obřady. Cílem turistů je též studánka zvaná ,,Hadí".
Osada je ve všech starých spisech zvaná Zběraz. Palacký roku 1848 uvádí, že Zberaz, původně Izběraz, je odvozeno od charvátského ,,izberati" (vyvoliti, vybírati). I s Roudným, který se počítá ke Zberazi, čítá osada 22 čísel se 100 obyvateli.
Zdroj: Čeněk Habart: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko
Pondělí | 08:00-12:00 | 12:30-17:00 |
Úterý | 08:00-12:00 | 12:30-15:00 |
Středa | 08:00-12:00 | 12:30-17:00 |
Úřední hodiny jednotlivých odborů
mimo úřední dny je úřad otevřen takto:
(doporučujeme si schůzku předem domluvit)
čtvrtek: 7:30 - 12:00, 12:30 - 15:30
pátek: 7:30 - 12:00, 12:30 - 15:00